Jdi na obsah Jdi na menu
 



Po příjemném překvapení v podobě Battle for Middle-Earth (recenze, 85%) přicházejí po roce EA s druhým dílem, který provází víceméně stejná očekávání a obavy jako tomu bylo v případě jedničky. Důvod je prostý, zatímco původní hra se mohla významně opírat o děj filmové předlohy, nové pokračování už logicky nemělo moc z čeho vycházet, resp. na čem se svézt. S tím souvisí i pochybnosti o celkové atmosféře a hratelnosti. Leccos už sice mohly naznačit preview či dojmy z dema, ale definitivní rozuzlení přichází až dnes s pořádnou recenzí prodávané verze Battle for Middle-Earth 2 (dále jen BfME2).

Nový příběh se naštěstí nepokouší navazovat na místo, kde skončily události prvního dílu, ale naopak se vrací k samotnému úvodu. Společenstvo prstenu právě opustilo Roklinku a vydalo se vstříc nástrahám, kterým musí teprve čelit. Od tohoto okamžiku se začíná rozvíjet vedlejší dějová linie pojednávající o bojích Sauronových vojsk proti elfům s trpaslíky zejména v severních částech Středozemě. A právě tyto události, které vlastně nejsou popsány ani v knižní předloze samotného J.R.R. Tolkiena, se stávají ústředním tématem BfME2.

Roklinka v ohrožení
Singleplayerové kampaně jsou stejně jako minule dvě a to za dobro a zlo. Hned zkraje ale musím zklamat všechny, kteří čekali podobně rozsáhlá tažení jako minule. Tentokrát si totiž musíte za každou stranu vystačit pouze s osmi misemi, což není zrovna moc. I méně zkušený hráč si s nimi poradí během pár večerů. Na druhou stranu musím přiznat, že jednotlivé scénáře mají výborný spád, nechybí zajímavé nápady a herní lokace jsou příjemně rozmanité. Samozřejmostí jsou rovněž in-game animace v enginu hry, které doplňují vyprávění. Pokud nechcete přijít o moment překvapení, přeskočte ve čtení následující odstavec.

 


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

V případě, že se vydáte v Sauronových službách cestou zla, vaším prvním úkolem je se skřetí armádou zaútočit na Lothlorien nebo-li elfskou říši. Hned na to Vás čeká autory slibovaná novinka v podobě bitvy na moři, při které nemilosrdně pošlete ke dnu prchající elfy. Následně si vyzkoušíte vylodění armády na plážích a dobývání přístavního města. Poté se s gobliny podíváte na samotný Kraj, kde vám kromě hobitů zkříží cestu síly Grímí Červivce. V půlce temné kampaně dojde ke změně a ujímáte se velení i nad armádami Mordoru, které taktéž bojují jak proti elfům tak trpaslíkům. V samotném finále pak dochází k útoku na Roklinku jako poslední baštu odporu.

Tažení za dobro vás v několika případech zavede na ta samá místa jako v kampani za zlo, jen s tím rozdílem, že jaksi stojíte na druhé straně barikády. Musíte tak například coby elfové ubránit Roklinku nebo odrazit masivní útok na již zmíněný přístav. Mezitím se pokoušíte zachránit hrdinu Haldira či v čele trpasličích armád bojovat proti skutečnému drakovi.

Válka o prsten nad mapou
Přesto, že mise mnohdy mají celou řádku povinných a bonusových úkolů, které se vynořují postupně v závislosti na dění ve hře, dá se většina z nich dohrát během několika desítek minut čistého času. Kdyby obě tažení představovala celý singleplayer, dalo by se to ze strany EA chápat jako slušná rychlokvaška. Bohudíky tomu tak není. Podobně jako v nedávno recenzované RTS Star Wars: Empire at War totiž musíte brát příběhové kampaně jen jako kratší rozcvičku a to hlavní přichází až ve speciálním módu nazvaném jednoduše War of the Ring. Jedná se o soubor více než čtyř desítek dynamických scénářů nabízejících boje o celou Středozem s jednou z šesti zde přítomných ras (Lidé západu, elfové, trpaslíci, skřeti, jednotky Železného pasu a Mordoru).

Tento herní mód si asi nejsnáze představíte přirovnáním k základnímu konceptu her Total War. V BfME2 máte k dispozici mapu Středozemě rozdělenou na spoustu samostatných provincií a hlavní snahou je vždy získávat kontrolu nad soupeřovými sektory. Herní systém je tahový a v rámci jednoho kola jde v každé provincii například zahájit stavbu budovy, trénink jednotek nebo posunout své armády či hrdiny o jedno políčko dále. Zajímavostí je, že samotné armády jednotek bez vůdčí postavy typu Aragorn, Gimli, Saruman atd. se mohou pohybovat jen po vlastním území a neumí provést výpad na cizí provincii. Za plnohodnotné vojsko se tedy dá považovat jen to, které má minimálně jednoho hrdinu ve svém čele.

Vyhodnocování bitev
Scénářů je na výběr opravdu hodně a podrobnějším zkoumáním zjistíte, že se odlišují zejména svými pravidly. Některé z nich jsou omezeny pro dvě bojující strany, jiných se může účastnit zase všech šest. Podmínky nutné k celkovému vítězství jsou také různé. Někdy stačí „pouze“ dobýt hlavní sektor protivníka bez ohledu na to, kolik jednotek mu ještě zbývá, jindy je nutná úplná eliminace či zabrání všech nepřátelských držav.


Styl hry se mění v závislosti na tom, jestli si zvolíte mapu, kde začínají všechny strany s jednou startovní provincií a vše okolo je území nikoho nebo jsou už dopředu dány hranice jednotlivých říší. V prvním jmenovaném případě je ihned po startu zapotřebí jednat agresivně a snažit si urvat ze Středozemě co největší díl - a tím si zajistit co nejvíce zdrojů potřebných k verbování jednotek a budování staveb. Jestliže je území dopředu rozděleno, v zásadě stačí v poklidu odrážet útoky a v momentě, kdy získáte dostatek živé síly, lze vyrazit na dobyvačnou výpravu.

Bitvy nebo-li situace, kdy se v rámci jednoho kola vyskytnou na jednom místě dvě nepřátelské armády, se dají řešit trojím způsobem. Buď vidíte, že nemáte šanci a ustoupíte, necháte výsledek střetu spočítat automaticky počítačem nebo se přenesete do RTS módu a bitvu jednoduše vybojujete sami za přispění vlastní invence. Když pomineme první dvě možnosti, které jsou vhodné maximálně tak v případech, kdy máte buď vy nebo soupeř naprostou převahu, jsou právě vlastnoručně vybojované bitvy tím nejvhodnějším řešením.


Probíhají v podstatě stejně, jako kdybyste hráli klasický skirmish, včetně stavění základny. Výhodou ovšem je, že pokud máte v boji už ze strategické mapy Středozemě k dispozici více jednotek, vyplatí se bez rozmyslu najít soupeře a dřív než si postaví základnu a naverbuje posily ho zkrátka rozprášit. Bohužel takhle takticky se umělá inteligence chovat moc neumí a v případě, že má početní výhodu, klidně vás nechá se opevnit, čímž ztratí svůj náskok. I při přesile nepřítele se proto skoro vždy vyplatí jít spíše do RTS bitvy než ustupovat.

Hrdinové Středozemě
Určitým zpestřením jsou tzv. hrdinové prstenu, jejichž přítomnost si můžete zapnout jak v módu War of the Ring, tak ve skrimishi či síťové hře. Tyto postavy jsou rozhodně nejmocnějšími bytostmi ve hře - jde totiž o samotného Saurona a Galadriel. Má to ale menší háček. Aby se vám tyto postavy v pevnosti vůbec zpřístupnily a mohli jste je za poměrně dost vysokou úplatu povolat do akce, je nutné nejdříve získat prsten moci. Ten se ale neválí jen tak někde. Má ho u sebe Glum, kterého musíte na mapě vypátrat. Když mu zakroutíte krkem, prsten získáte, ale pak ho ještě musíte bezpečně dopravit do vlastní pevnosti.

Kromě přítomnosti oficiálních hrdinů pocházejících z Tolkienovy trilogie, může být pro řadu z vás slušným lákadlem tvorba vlastní postavy v základním menu hry a to za libovolný národ či rasu. Kromě vizuální podoby je možné ovlivnit schopnosti a přidat do výbavy celou řádku kouzel a bonusů. S vlastním hrdinou se pak kromě lineárních příběhových kampaní můžete účastnit veškerého dění BfME2.

 



Svobodné stavění
Jestli si na něco fandové prvního dílu opravdu stěžovali, tak to byly značně omezené možnosti budování základen. To je ale nyní minulostí, protože ve dvojce už nejste ničím podobným svazováni. Po vzoru klasických RTS probíhá výstavba za pomoci dělnických jednotek a výsuvné lišty v pravé části obrazovky, kde se zobrazují všechny dostupné budovy. Centrem každé základny je pevnost, na kterou se posléze dají dostavět různé obranné prvky jako střelecké posty pro lukostřelce, katapulty nebo nádoby s vroucím olejem.

Nově je dostupný i systém budování hradeb, které se už rovněž nevztyčují automaticky, ale je naopak možné si navrhnout jejich přesné rozložení včetně vytvoření vstupní brány. A jak je to se získáváním surovin? Farmy, jatka, pece atd. je potřeba rozmísťovat s velkými rozestupy. Každá podobná budova totiž má kolem sebe kruhové pole působnosti, a pokud jsou například dvě farmy moc blízko u sebe, výrazně klesá jejich produkce.


Více národů
Jak jsem se už zmínil, v BfME2 je přítomno hned šest hratelných národů, což je o dva více než minule. Ve skutečnosti jsou ale nové rasy tři (elfové, trpaslíci a skřeti), protože gondorské a rohanské jednotky byly ve druhém díle sloučeny do jediné frakce pod názvem Lidé západu. Pouze síly Mordoru a Železného pasu zůstaly více méně ve své původní podobě.

Rozšířením prošla rovněž kouzla dobra a zla, jenž vám mohou posloužit jako podpůrný prostředek v bitvách nebo vás zachránit v nouzi. Kromě těch dobře známých, jako je uzdravování, elfí dary či Saouronovo oko si lze vychutnat různé lahůdky - např. vyslání vražedné smršti šípů nebo silné zemětřesení schopné zrušit celou pevnost. Při nedostatku jednotek může světlá strana povolávat posily v podobě rohanských jízd, hraničárů nebo armády nemrtvých, případně se obrátit na postavu Toma Bombadila. Temné síly pochopitelně nezůstávají nijak pozadu a jejich ohnivý déšť, drak, Wyrm (stvoření vynořující se z hlubin země a sršící oheň) či Strážce vod (obluda s mnoha chapadly) dokáží svým soupeřům také řádně zatopit.

 


Slabší náboj?
Kdybych se pokoušel tvrdit, že BfME2 má stejně skvělou atmosféru jako první díl, nebyla by to pravda. Nový příběh, ač kvalitní, zkrátka nedokáže tolik oslovit a je na něm vidět, že autoři (navíc oslabení o masivní odchod zaměstnanců EA Pacific do Pteroglyph Software) museli trošku vařit z vody. Nezachraňují to ani dopředu vychvalované námořní bitvy, které nejsou ničím zvláštním, co bychom už dříve neviděli lépe zpracované v jiných RTS.

Přesto si dovolím tvrdit, že lepší herní zážitek poskytuje právě druhý díl této série. Díky nelineárnímu módu War of the Ring totiž dostává hráč volnou ruku nad osudy Středozemě a může vytvořit vlastní dějiny této kouzelné krajiny. Dlouhé hodiny tak sice nestrávíte u příběhových kampaní, ale nad dynamickými scénáři. Kromě toho je zde přítomen ještě skirmish mód a multiplayer...

Multiplayer
Internetové hraní jsem měl možnost vyzkoušet pouze pár hodin, přesto jsem nabyl dojmu, že se v něm skutečně skrývá slušný potenciál. Na výběr jsou celkem tři možnosti a to buď Tournament, Open Play nebo War of the Ring. Tournament je vlastně automatický vyhledávač hráčů (výběrovým kritériem je vaše aktuální hodnocení a ping), který k sobě náhodně přiřadí buď dva (1 vs 1) nebo čtyři (2 vs 2) účastníky a zvolí jim mapu, na které se bude hrát. Vítězové klání jsou odměněni ziskem bodů a případně vyšší hodností. Dosažené výsledky si pak jednoduše porovnáte s ostatními v turnajových statistikách.

Open play není nic jiného než multiplayerový skirmish, kterého se může účastnit dva až osm hráčů najednou. V případě War of the Ring je maximální počet hráčů pouze šest, protože každý národ může být zastoupen pouze jedním hráčem. Válka o prsten je jinak pro opravdové fajnšmekry a odehrává se stejně jako v singleplayeru na centrální mapě Středozemě. Tahový režim sice dává tušit, že jedna taková partie se může hrát klidně týden, ale je to jen otázka nastavení. Pravidla totiž umožňují zvolit si jeden z mnoha pevných časových limitů pro jedno kolo a pak vše odsýpá, jak má, bez jakéhokoli dalšího zdržování. Stejně to funguje i s použitím hrdinů - buď je povolíte nebo ne.

I když je BfME2 čerstvou záležitostí, o online hráče rozhodně není nouze, spíše naopak. Zatím nelze zodpovědně zhodnotit vyváženost, ale s Lidmi západu či elfy se mi pokaždé dařilo lépe než třeba se skřety či jednotkami Mordoru. Možná je to ale jen náhoda nebo jsem zkrátka narazil na lepší hráče než já.

 


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Grafika
Vizuální podoba už na první pohled vychází z prvního dílu, jehož engine byl jenom lehce modifikován pro potřeby BfME2. Pokud jsou zapnuté maximální detaily, vypadá vše skvěle. Při nižších nastaveních (nebo na starších kartách) ale rapidně klesá úroveň grafiky, což není zrovna příjemná zpráva pro majitele slabších sestav. S mojí sestavou AMD Athlon 64 3500+, 1GB RAM a GF 6800GT (použité rozlišení 1280x1024) jsem sice i při vysokých detailech neměl vážnější problémy, ale počet fps (snímků za vteřinu) se obvykle pohyboval kolem třiceti až čtyřiceti, což není žádná sláva. Stejně jako minule si musím postěžovat na 3D kameru, která nejde pořádně oddálit od povrchu mapy a tím je značně zredukována celková přehlednost.

Proč opět bez oficiální lokalizace?
DVD krabička s českým bookletem opět svádí k myšlence, že hra je celá v češtině, ale opak je bohužel pravdou a tak zamrzí, že EA nechtěli investovat peníze a čas do ofic.překladu. Nicméně lokalizovaný manuál je povedený a obsahuje zejména pro začínající hráče řadu užitečných informací včetně přehledů všech jednotek, budov a kouzel, které se tu vyskytují. Přípravu neoficiální češtiny právě dnes ohlásil Lost_Viking a také se už chystá amatérská slovenština.

BfME2 je vším možným, ale rozhodně ne zklamáním a to je asi ten nejdůležitější fakt. Herní styl se od minula nijak zásadně nezměnil, pokud tedy nepočítáme vylepšené stavění základen a námořní bitvy. Jedinou výraznější pihou na kráse je úbytek té správné atmosféry. Vyzdvihnout však ještě jednou musím vynikající herní mód War of the Ring, který mi udělal radost svou volností a dynamičností.